Filip Liška, koordinátor podcastového studia Kampusu Hybernská a spoluautor jednoho z nejúspěšnějších kampusových podcastů Balast, získal Cenu Miloslava Petruska za svůj významný přínos k formování veřejného obrazu Univerzity Karlovy. Cena, zřízená v roce 2013, je udělována za pozitivní počin, který významně ovlivňuje vnímání univerzity veřejností.
Co pro tebe znamená pojem "třetí role"?
Pojem třetí role univerzity jsem častokrát slýchal, ale málokdy jsem si dokázal pod tím něco konkrétního představit. Je to zvláštní termín pro označení společenského významu univerzity. Obzvlášť proto, že vzdělávání a výzkumu se běžně neříká „první“ nebo „druhá“ role. Ale zpětně teď ten termín doceňuju, protože tyto služby společnosti jsou velmi různorodé a projevují se specifickými prostředky a ne vždy se vejdou do škatulek jako je to například u vědy. „Třetí role“ nakonec působí jako docela inkluzivní označení, což si myslím, že je pro tyto aktivity důležité.
A kolik rolí v životě máš ty?
Řekl bych, že jen tu třetí. Hlavně proto, že se pod ní schová tolik různých věcí. Ale je fakt, že většina mých aktivit se blízce dotýká komunikace s veřejností a popularizace. Kdybych si však měl vybrat svoji nejoblíbenější roli, určitě bych musel jmenovat svoji roli v týmu Florbalistů filozofické fakulty.
Jak vznikla myšlenka založit podcast Balast?
Začalo to někdy během pandemie covidu. Tehdy bylo hodně času vymýšlet si nové projekty. Původně mělo jít jen o popularizaci historie, ale pak jsme se potkali s kolegou Ondrou Černým a řekli jsme si, že na FF UK vlastně chybí nějaký rámcový popularizační kanál. Díky Balastu a téhle naší původní iniciativě podporované taky Janem Bičovským vlastně vzniklo i celé podcastové studio Kampus Hybernská, které dneska hostí téměř pět desítek podcastů.
Co nového může podle tebe plnění třetí role přinést mladší generace? Jak se mladí dívají na popularizaci vědy?
Za tu dobu, co v Kampusu studentské podcasty produkujeme, musím říct, že naprosto zásadní je, že studenty a studentky popularizace hrozně moc baví. Mají nadšení pro svoje obory a chtějí, aby se o nich vědělo. Zároveň ale taky mají dost času a nebojí se experimentovat s novými formáty. Jsem naprosto přesvědčen, že právě v kontextu třetí role má univerzita ve studentských aktivitách fenomenální rezervoár potenciálu. Stačí jim jen dát prostor a podporu. Pokud by to bylo na mě, založil bych podcastové studio na každé fakultě UK.
Jakou roli podle tebe má a bude mít médium podcastu v popularizaci vědy? Vnímáš trend v poslechovosti?
Podcast je velmi specifický formát. Poměrně nenáročně umožňuje dostat velké množství obsahu k hodně lidem. Tím je zároveň dost demokratický, může ho dneska dělat skoro každý, kdo má mobil s rekordérem.Co se týká poslechovosti, podcasty u nás ještě docela dost frčí na trendu „úprku k audiu“. Ale podle toho, jak se situace vyvíjí na Západě, si myslím, že jejich obliba začne klesat. Ovšem podcasty jsou krásné ve svojí flexibilitě. Podcast nemusí být jen půl hodinový rozhovor v audiu. Předpokládám, že se dočkáme úplně nových redefinicí podcastu. A právě studentské podcasty, které si mohou dovolit hodně experimentovat, přináší mnohé inspirace, jak třeba do budoucna vědu popularizovat.
Jak už bylo řečeno, krom autora podcastů a popularizátora jsi také koordinátorem podcastového studia v Kampusu Hybernská. Co se snažíš novým rezidentům studia předat?
Většinou jde hlavně o technikálie. Pro nové uživatele je zcela zásadní se v technice jednoduše vyznat, aby je případná složitost neodradila od samotného procesu hned na začátku. Snažím se proto v tom být maximálně polopatický a myslím, že se to zatím daří. Ale zásadní ambicí, dosud teda nenaplněnou, je vytvořit kolem našeho studia komunitu, která by se vzájemně dál učila a rozvíjela. Minulý rok jsme s kolegyní Pavlou Chadimovou experimentovali s workshopy na zlepšování podcastových dovedností. Myslím, že to mělo pozitivní efekt. Ale je pravda, že pro další komplexnější rozvíjení i těchto aktivit by určitě stálo za to rozšířit produkční tým samotného studia.
Doporučil bys nějaký další podcast (od nás i ze zahraničí), který popularizuje vědu?
Doporučit můžu samozřejmě všechny podcasty tady od nás z Hybernské. Ale jinak bych jmenoval jednu minisérii, kterou dělá podcast Buchty na Rádiu Wave. Série se jmenuje Buchty čtou a rozebírají se v ní klasické literární kousky jako Utrpení mladého Werthera, Dívčí válka nebo 1984. Nejde čistě o popularizaci vědy, ale může to být pro popularizaci hodně inspirativní na úrovni dramaturgie.
