V galerii Artivist Lab jsou až do konce března k vidění dvě výstavy reflektující ukrajinskou migrantskou zkušenost. Podíleli se na ní talentovaní mladí ukrajinští umělci a umělkyně, ale také děti, které před válkou utekly do Česka. "Byla bych opravdu ráda, kdyby si naši návštěvníci z výstavy odnesli pocit, že se na své ukrajinské spolužačky a spolužáky, kolegyně a kolegy či sousedstvo budou dívat jako na jednotlivce, za nimiž stojí silné příběhy překonávání obtíží a složitosti začátku nového života," říká kurátorka Artivist Labu Tamara Moyzes.
Od konce ledna jsou v Artivist Labu k vidění hned dvě výstavy reflektující zkušenost ukrajinských migrantů v Česku. Proč ses rozhodla věnovat tomuto tématu?
Artivist Lab se dlouhodobě zaměřuje na podporu umělců v exilu a těch, kteří se ve své tvorbě zabývají tématy migrace, politického útlaku a disentu. Již třetí výstava, kterou jsme hostili po našem založení v roce 2018, nesla název „ Krym při odlivu/Crimea at Low Tide“ a reflektovala anexi Krymu. Kromě jiného se věnovala i složitým pracovním podmínkám umělctva žijícího pod okupací. Vystavili jsme díla umělctva z Krymu: Marie Kulikovské, Vitalije Fomenka a Antona Naumliuka, a kurátorkou výstavy byla Sofia Tocar. Projekt probíhal ve spolupráci s organizací Člověk v tísni.
Do roku 2025 jsme realizovali 38 výstav, z nichž 15 se věnovalo umělcům v exilu nebo umění disentu. V rámci těchto projektů jsme představili 63 uměleckých osobností a 3 kolektivy, které reflektují témata exilu a migrace. Artivist Lab se snaží dlouhodobě vytvářet prostor pro angažované umění, které nejen vizuálně zpracovává politická a společenská témata, ale také aktivně přispívá k diskuzi o svobodě projevu, lidských právech a možnostech umělecké rezistence.
Jako doktorandka na Akademii výtvarných umění jsem byla součástí jeho týmu pro Ukrajinu, který po vypuknutí války připravoval na škole zázemí pro nové ukrajinské studentstvo. Součástí této pomoci bylo i čekání na nádraží na nově příchozí, zajištění jejich ubytování, výuka češtiny a vyřízení všech nezbytných dokumentů potřebných k jejich novému životu.
Současně jsme na akademický e-mail začali dostávat žádosti o pomoc od profesionálního umělectva, převážně od umělkyň s dětmi nebo těmi, kteří prchali i se svými domácími zvířaty. Akademie bohužel neměla možnost poskytnout podporu profesionálním umělcům v exilu, a proto Artivist Lab ve spolupráci s AVU, IDU a Meat Factory založil rezidenci Artist in Need, která v průběhu šesti měsíců poskytla konkrétní pomoc pěti uměleckým osobnostem.
Od příchodu ukrajinského studentstva na AVU jsem se zároveň připravovala na uspořádání jejich výstavy. Vzdělávací systém na ukrajinských uměleckých školách je výrazně odlišný od českého, a proto bylo fascinující sledovat talentované studentstvo již při výběru ateliéru, kdy se museli otevřít novému způsobu přemýšlení a uměleckému vyjádření.
Jak do projektu přibývali umělci a umělkyně?
Impulsem k realizaci výstavy ve spolupráci s ukrajinským studentstvem AVU byla také spolupráce s organizací Slovo21, která mě požádala o uspořádání výstavy reflektující 26 příběhů ukrajinských dětí prostřednictvím bot, ve kterých přišly do Česka, a ze kterých mezitím odrostly. Tyto příběhy pocházejí z různých částí České republiky, stejně jako ukrajinské studentstvo AVU pochází z různých kulturních oblastí Ukrajiny.
Slovo21 oslovilo ukrajinské studentky UMPRUM Irynu Babaninu a Annu Solianyk, zatímco já jsem dala dohromady interdisciplinární kolektiv ukrajinského a českého umělectva, který pracoval na audiovizuální instalaci. Tak vznikla výstava CESTA/Stopy příběhů, kterou jsem chtěla doplnit tematickými pracemi studentstva AVU a jejich zkušenější kolegyně Darji Lukjanenko, která přišla do Česka před válkou, dokončila magisterské studium na UMPRUM a nyní pokračuje v doktorském studiu v Ústí nad Labem.
Výběr studentstva AVU nebyl jednoduchý, vycházela jsem však z jejich již existující tvorby, která reflektuje válečné zkušenosti. Na tomto základě vznikla kurátorská struktura výstavy Svoboda navzdory/Freedom Despite, která představuje šest ukrajinských studentů AVU a jejich kolegyni z Ústí nad Labem: Anna Banytiuk, Yuliia Chuienko, Darja Lukjanenko, Heorhii Rublik, Lisa Ulianova, Olena Zahrebina, Bohdana Zaiats.
Nedílnou součástí výstavy je také grafická novela 2024 „Když to začalo“, kolektivní dílo vytvořené šestnácti ukrajinskými studenty a studentkami AVU, mezi nimiž figuruje i pět vystavujících umělců. Je to poprvé, co vystavujeme dvě samostatné výstavy, které koncepčně tvoří jeden celek. Pro mě je to vždy zajímavý experiment, který vzniká v rámci spolupráce s aktivisty, v tomto případě s organizací Slovo 21. Mám pocit, že se při každé takové spolupráci učím stále více.
Jak vnímáš přístup české veřejnosti k válce na Ukrajině a jejím důsledkům tři roky od začátku konfliktu?
Česká veřejnost projevila na začátku války neuvěřitelnou solidaritu. Byla jsem velmi pyšná na to, jak se lidé dokázali rychle zmobilizovat a pomáhat, a to i v post-covidovém období, které bylo nejen pro společnost jako celek, ale i pro každého jednotlivce velmi náročné. Momentálně mě ale děsí populistická politika, která neustále pracuje s jazykem nenávisti – jednou jsou terčem Romové, pak syrští uprchlíci a nyní Ukrajinci. Kdyby to nebylo tak tragické, skoro by to bylo komické – stále se opakují stejné slogany, jen se neustále aktualizuje, proti komu bude nenávist směřována.
Výstava má velký mediální ohlas. Co chceš, aby si návštěvníci z výstavy odnesli?
Vím, že to možná bude znít pateticky, ale byla bych opravdu ráda, kdyby si naši návštěvníci z výstavy odnesli pocit, že se na své ukrajinské spolužačky a spolužáky, kolegyně a kolegy či sousedstvo budou dívat jako na jednotlivce, za nimiž stojí silné příběhy překonávání obtíží a složitosti začátku nového života. Bylo pro nás velmi důležité, aby prostřednictvím 26 příběhů ukrajinských dětí diváctvo pochopilo, že nejde jen o anonymní čísla, ale o konkrétní lidi s vlastními osudy. Zároveň je mladé ukrajinské talentované studentstvo kulturním kapitálem, ze kterého česká společnost čerpá už nyní.
Skvělým příkladem toho je například umělkyně Julie Čujenko, která vystavuje v rámci “Svoboda navzdory / Freedom Despite” a byla nominována na cenu Magnesia za nejlepší studentský komiks. Druhou nominaci získala Anna Kaigorodova, autorka z knihy “Když to začalo”, kterou na naší výstavě rovněž prezentujeme. Více informací k tomu lze najít zde.
Výstavy Svoboda navzdory a CESTA / Stopy příběhů končí 20. března.
Fotografie: Josef Rabara
