Kampus má skvělou atmosféru a energii, která lidi přitahuje, říká provozovatelka kavárny Sára Kopecká

Pocházíš z hotelnické rodiny v Krkonoších. Jak ses dostala k práci v kavárně? 

Už když jsem studovala pražskou střední hotelovou školu, snila jsem o své kavárničce. Hotelový provoz mě nikdy nelákal. Svůj kavárenský sen jsem si splnila před pěti lety, kdy jsem si v Peci pod Sněžkou otevřela vlastní foodtruck, ve kterém jsem prodávala kávu, domácí limonády, waffle... Věci, které si člověk může vzít do ruky a jít na vandr. Vydržela jsem tam tři sezóny a moc mě to bavilo. Pak ale přišel covid, který všechno zkomplikoval, a nakonec mi město neprodloužilo povolení k provozu, což bylo nepříjemné překvapení. Odešla jsem do Prahy a dělala různé práce - od balení balíků, přes promotérku, po práci v kavárnách.

A jaká byla tvoje cesta do Kampusu Hybernská? 

Před třemi lety jsem začala pracovat v tehdejší kavárně Hlína během festivalu LUSTR a už jsem tady zůstala. Ze všech podniků, které jsem v Praze prošla, se mi tady líbilo nejvíc, a to kvůli lidem. Být provozní kavárny je sice hodně jiné než mít vlastní foodtruck nebo pomáhat v rodinném hotelu, ale už dřív jsme se o kavárnu dost starali i jako obsluha, vždy jsme dělali něco navíc.

Čím se odlišuje Kavárna Kampus od ostatních pražských podniků?

Kampus je sám o sobě specifický svou diverzitou a obrovským prostorem. Velká a variabilní je i samotná kavárna, je tady spousta různých zákoutí a možností. A to všechno láká různé lidi, kteří se sem pravidelně vrací, protože ví, že se v Kampusu vždycky bude dít něco zajímavého. Spousta pražských gastropodniků se snaží být perfektní, což bývá často spíš na sílu a kazí si tím energii a atmosféru. Kampus není dokonalý, ale lidi si místní atmosféru pochvalují. Někteří návštěvníci si za námi chodí na bar popovídat, protože je jim tady dobře. 

Kampusové dvorky jsou takovou zelenou oázou klidu v centru města, kde si lidi můžou odpočinout. V kolik by měl člověk přijít, aby nemusel stát ve frontě a čekat dlouho na svou objednávku?

Dost záleží na tom, jestli je semestr, zkouškové, nebo prázdniny. Ráno, řekněme do jedenácti, bývá klidněji, pak začnou lidi chodit na obědy. Kolem poledne bývá větší nával lidí, vydáváme i více jídel. Klidnější pak zase bývá podvečer mezi 17. a 19. hodinou, kdy odbavíme všechny zákazníky, začíná třeba program a my máme chvíli volněji. Víkendy bývají mnohem klidnější. Ale rezervace míst v kavárně neděláme, takže kdo dřív přijde, ten má lepší místo. 

‍

Jaké drinky bys návštěvníkům  k té příjemné atmosféře doporučila vyzkoušet?

Z nealkoholických nápojů máme oblíbenou matchu na ledu s mlékem, i s tím rostlinným, nebo filtr na ledu, a pak letní stálici - espresso tonic. Naši nabídku alko drinků jsme docela nedávno rozšířili o koktejly kyiv mule a palomu. 

A jaké čepujete pivo?

Kafe a pivo jsou u nás vlastně nejoblíbenější nápoje! Pivo máme z řemeslného Pivovaru Zichovec z Loun. Kávu bereme od pražské pražírny Coffee Source. S dodavateli máme přátelské vztahy, které jsou nesmírně důležité. Podobně dobrou spolupráci máme se Šťastnou kozou, která nám dodává sladké a slané občerstvení. A nesmím zapomenout na Jídlo baví, kteří nám celé jaro vozili veganské obědy. Teď v létě si dávají pauzu, ale od podzimu zase budou dodávat denní nabídku.V létě k nám můžou lidi zajít na lehký oběd, třeba na polévku, kterou děláme každý den, na quiche nebo na burek. 

Stává se vám, že návštěvníci to s alkoholem přeženou? 

Párkrát se nám stalo, že opilí lidi narušili provoz a atmosféru v kavárně, nebo v Kampusu obecně. Jsou to nepříjemné situace, na které jsme sice připraveni, ale nechceme, aby se vůbec stávaly. Kampus je bezpečný prostor, který má být útočištěm pro různé lidi, opilecké výlevy a výpady tady místo nemají. 

Doufám, že takových zážitků s nevhodným chováním zákazníků máte velmi málo. Osobně mě vždycky trochu naštve, když v květináčích vidím odhozené zbytky cigaret nebo láhve od piva u pískoviště. 

Vajgly v truhlících a hrníčcích nacházíme bohužel velmi často. Stejně jako tabákové váčky a žvýkačky na talířcích. Lidi taky taky s oblibou típají cigarety o stoly místo do popelníku, který na tom stole leží. Někdy taky najdeme skleničku na popelnici, v květináči, nebo uprostřed pískoviště. Byla bych ráda, kdyby si po sobě lidi uklízeli nádobí na přistavené vozíčky, abychom ho nemuseli sbírat po celém dvoře, nebo jej dokonce hledat. 

Říkala jsi, že jsi v kavárně prakticky pořád. Zavřeno míváte jen v neděli. Co děláš, když máš vzácnou chvilku volného času?

Práce v gastru často vede lidi k tomu, aby ustrnuli v čase, protože je to nesmírně náročné zaměstnání. Ale já se snažím sebevzdělávat, pracuji na sobě. Hodně sportuju, běhám, posiluju, tancuju. Chodím taky na terapie. A ráda vyrážím za kulturou. Miluju cestování, na to ale teď bohužel nemám čas, takže si plánuju výlety, až na ně jednou ten čas bude. Během cestování se totiž člověk dostane mimo svou komfortní zónu, což je velmi obohacující. 

‍

Novinky z kavárny můžete sledovat také na Instagramu.