”Kampus jsem si zamilovala kvůli lidem i kvůli hodnotám, které vyznává. Líbilo se mi, že od začátku funguje udržitelně, není to jen prázdné slovo,” říká fotografka a producentka videí Adriána Vančová. Nejčastěji ji najdete na akcích s fototechnikou v ruce, nebo v kavárně, kde začínala jako baristka a kuchařka. Dnes je výhradní fotografkou a video tvůrkyní Kampus, a také správkyní instagramového profilu Kavárny Kampus.
Konečně se mi tě podařilo přesvědčit, aby ses postavila na druhou stranu aparátu a lidi se taky dozvěděli něco o tobě. Stojíš totiž za všemi úžasnými fotkami a videi z Kampusu. Působíš tu už několik let, jak ses sem dostala?
V roce 2018 jsem začala pracovat v kavárně Kampusu jako baristka a kuchařka. Během svých studií jsem roky pracovala v gastronomii. Zrovna jsem se tehdy po několika měsících vrátila z Berlína a přehodnocovala jsem svůj život a priority.
Předtím jsem pracovala v reklamce, což mě nenaplňovalo. Sice jsem se toho hodně naučila, ale moje představy o budoucnosti mojí práce byly jiné. Fotila jsem jídlo a dělala foodstyling ve firmě, která se zaměřovala na obalový design, což mi přestalo dávat smysl i s ohledem na udržitelnost a ekologii. Kampus jsem si rychle zamilovala jak kvůli lidem, tak kvůli hodnotám, které vyznává. Líbilo se mi, že funguje opravdu udržitelně, nebylo to jen prázdné slovo. Každý den jsem se těšila do práce, každý den se tady dělo něco zajímavého a potkávala jsem spoustu inspirativních lidí. Postupně jsem si tady našla spoustu přátel.
Jak ses dostala od baru k focení?
V kavárně jsem pracovala skoro čtyři roky. Jednoho dne jsem se ale rozhodla, že se chci víc věnovat focení, kterému jsem se věnovala v rámci svého oboru Intermédia a digitální média. Absolvovala jsem Akademii umění v Banské Bystrici a dostala jsem i cenu děkana za diplomovou práci, což mně velmi motivovalo. A po vysoké škole jsem se dostala na stáž do Irska, kde jsem pracovala v dublinské Galerii fotografie, což byl sen. Po stáži jsem ale začala dělat ve zmiňované reklamce, kde jsem se setkala s velmi striktním přístupem. Bylo to pro mne velmi stresující prostředí.
O to víc jsem si cenila, když jsem v Kampusu dostala příležitost fotit akce. Před třemi lety jsem nafotila svůj první koncert pro Hybernskou a postupně se k tomu přidávaly další akce - vernisáže, konference a tak podobně. Nakonec jsem se rozhodla práci v kavárně opustit a věnovat se naplno focení a svojí vlastní tvorbě. A tak jsem dostala nabídku od Kampusu, abych se přidala do týmu jako fotografka.
Poslední rok se věnuješ nejen focení, ale také videoprodukci a správě Instagramu Kavárny Kampus. Co z toho tě baví nejvíc?
Baví mě všechno, ale tvorba videí je momentálně asi nejzajímavější a má největší dosah. Je to velmi komplexní a náročná práce, ale baví mě.
A co nejraději fotíš?
Tuhle otázku fotografové neslyší rádi. Ale mě osobně baví fotit práci svých přátel, kteří tvoří umění. Mám velkou radost, když mě někdo poprosí, abych nafotila třeba novou kolekci, kterou zrovna dokončili. Můžu vymyslet koncept podle sebe a dát do něj svůj otisk. Pořád mě baví fotit koncerty, ale když už je člověk fotí několik let, nebaví jej zůstávat do noci někde venku nebo v klubu. Teď si víc vážím svého volného času a odpočinku.
Tvoje fotky otiskl nedávno i populární magazín Dolce Vita, na jaře jsi fotila katalog Kamily Ženaté k výstavě Moje boty, tvoje boty. Kde jinde tvoji práci můžeme vidět?
Magazín Dolce Vita otiskl produktové snímky českých dřevěných hraček KUTULU, které fotím už delší dobu. Vloni jsem měla fotky v katalogu Galerie hlavního města Prahy k výstavě Dragoljuba Raša Todosijeviće. Fotila jsem taky několik věcí pro kurátorku Artivist_Labu Tamaru Moyzes a občas taky pro Petrohradskou kolektiv, Lustr festival...
Ještě musím zmínit, že se ve svém volném čase věnuješ taky hudbě a zpěvu.
Jako dítě jsem celkem sedm let chodila na hodiny klavíru a zpívala jsem ve sboru a sem tam zašla na hodinu klasického zpěvu, velmi mě to bavilo. Pak na vysoké škole jsem pomáhala s hudbou kamarádům do jejich studentských filmů a na výstavy, pak jsem měla dlouhou pauzu ale po přestěhování do Prahy jsem se k ní vrátila a začala jsem dělat vlastní hudební produkci. Letos na konci září budu hrát na festivalu Lunchmeat a během série koncertů Konektiv Night.
A co nejraději skládáš a hraješ?
V mojí hudbě se v určitém období objevovaly prvky středověké liturgické hudby, v určitém období jsem zase hodně čerpala z metalu. Dlouho jsem se byla ponořena do stylu drone, skládala jsem i klavírní kompozice, nebo kompozice pro zpěv s varhany. Ale v určitém období jsem začala dělat věci víc na elektronických nástrojích a začala jsem plochy vrstvit a nalézat nové harmonie, které jsem předtím neslyšela a najednou se objevily. Začala jsem zkoumat zvuk a jeho vlnění jako takové. To mě momentálně baví nejvíc a znovu se vracím k akustickým nástrojům. Založila jsem taky malý experimentální label noisové a jiné hudby, jmenuje se Řehole. Vloni a dva roky předtím jsme s kamarády organizovali festival Řehole pod širákem.
Jako fotografka znáš Kampus velmi dobře, které místo tu máš nejraději?
Nejraději mám svou kancelář se svými květinami. Často se totiž pohybuji mezi spoustou lidí, což pro mě bývá vyčerpávající. Proto se pak ráda zavřu do svojí kanceláře, odložím telefon a začnu zpracovávat fotky nebo videa na počítači. Zcela se do toho ponořím, nenechám se ničím rušit, je to taková moje forma meditace.
