Jana Střížovská Matyášová působí už pět let jako hlavní produkční Kampusu Hybernská, kam přišla po letech strávených v divadelním prostředí. “Kampus se zaručuje za kvalitní kulturní program, přístupný zdarma, nebo za velmi přátelské vstupné. Sešel se tady tým skvělých lidí, kteří dělají dramaturgii jednotlivých sekcí a vyznají se v tom, co má smysl organizovat,” říká v rozhovoru.
Produkční práce je velmi obsáhlá a velká část z ní není na první pohled vidět, respektive není vidět, dokud nenastane nějaký problém. Můžeš popsat, o co všechno se staráš?
Produkce začíná kancelářskou prací. Hlídám kalendář všech akcí v Kampusu, aby se nekryly, mohly koexistovat a aby v jednom místě nebyly rezervované dvě akce. Řeším taky smlouvy, výkazy práce lidí v produkci a podobně. A pak je to samotná výkonná produkce, kdy musím být u většiny akcí na místě a koordinovat je tak, aby proběhly podle plánu. Starám se i to, aby všechny akce zapsaného ústavu (jedné ze dvou hlavních části Kampusu Hybernská, pozn. red.), byly pokryté technicky a personálně.
Na co všechno musíš jako produkční myslet, když skládáš program akcí na jednotlivých místech Kampusu?
Řekla bych, že tenhle cit získává člověk praxí a sbíráním zkušeností. Troufám si říct, že za ty roky mám odhad, jak velká daná akce bude, co všechno obsahuje, jak bude hlasitá a podobně. Díky tomu dokážu určit, co všechno se může konat ve stejný den nedaleko od sebe, aniž by se jednotlivé programy navzájem rušily. Například nemůže být v jeden čas literární čtení na dvoře a koncert ve velkém sále. Nemůže se taky v jeden čas konat koncert venku a v sále. A kvůli kapacitě taky nezvládneme udělat dvě velké akce v jeden den.
Ale pokud se jednotlivé akce navzájem neruší, může jich tady v jeden den být třeba pět různých. Na Kampusu je zajímavé právě to, že je tady mnoho subjektů a rezidentů, kteří mají různorodý program. Lidi oceňují, že jdou třeba na přednášku nebo na koncert, ale přitom se můžou podívat i na super výstavu v galerii. Člověk může přijít do Kampusu a vybrat si z programu to, co by chtěl navštívit, jako si v cukrárně vybírá sladkosti.
V kultuře působíš dlouhá léta, jak vnímáš diskuze o tom, zda a kolik by se mělo platit za kulturní program?
Je to složité téma, které se neustále probírá. Akcí a projektů přibývá, ale lidi si dnes více promýšlí, za co chtějí utrácet peníze. Vize kultury zadarmo je skvělá. Každý člověk by měl být kulturně vzdělaný, protože je to nesmírně důležité pro rozvoj lidstva, ale bohužel to není reálné. Všechno něco stojí. Lidi i technika stojí peníze. A buď to zaplatíme jako daňoví poplatníci a stát začne na kulturu vydávat více peněz než dosud, pak je ale otázka, jaká kultura se má podporovat, a kdo o tom bude rozhodovat. Nebo se z kultury stane čistě soukromý sektor bez regulace, což podle mě není dobře, protože to nutně neznamená, že vyhraje nejkvalitnější produkce.
Kampus se ale zaručuje za kvalitní kulturní program, přístupný zdarma, nebo za velmi přátelské vstupné.. Sešel se tady tým skvělých lidí, kteří dělají dramaturgii jednotlivých sekcí a vyznají se v tom, co sem přivézt a zorganizovat, co má smysl.
Co dalšího je podle tebe na Kampusu jedinečného?
Ten prostor v centru města. Vnitroblok v Hybernské s kavárnou je příjemné, klidné místo, kam člověk může přijít a užít si přes den relax nebo klid na práci a večer super zábavu. Je tady skvělá atmosféra. Nemám ráda slovní spojení komunitní prostor, ale Kampus takový opravdu je. Je to prostor, který přitahuje podobně smýšlející lidi, kteří se navzájem obohacují.
A jaké je tvoje nejoblíbenější místo v Hybernské 4?
Nejradši mám dvůr, protože je na něm tisíc různých koutů, kam si člověk může sednout podle své nálady. Může se schovat do nějakého koutku, nebo se naopak vrhnout do víru zábavy. Taky mám hodně ráda naši kavárnu. Teď v létě je tady navíc bezva chládek a těším se, až přibudou mlžítka.
Blíží se podzimní sezóna a Kampus čeká opět nabitý program. Pokud někdo zvažuje, že by u nás chtěl uspořádat akci v následujících měsících, najde se ještě místo?
Od září do listopadu jsme vždycky nejvytíženější a pokud někdo o akci na podzim uvažuje, musí si ji rezervovat i 9 měsíců předem. Takže spíš ne. Ale naopak od ledna do března máme klidněji a více volných dní. I léto bývá volnější, máme sice utlumenou činnost, ale určitě je možné si o pronájem požádat a dohodnout se se mnou.
Pokud tedy někdo uvažuje o pronájmu prostor v Kampusu, co by měl udělat?
Primárně musí akce musí zapadat do konceptu Kampusu Hybernská, musí splňovat určité parametry a odpovídat našemu zaměření. A lidi, kteří u nás chtějí pořádat akci, musí vědět, pro kolik lidí bude, jaké mají technické požadavky a co si třeba dokážou obstarat sami. Taky by měli mít na paměti, že na vnitřní akce se vejde maximálně 180 lidí na stání, u venkovních akcí je to na individuální domluvě. Zájemci mi můžou napsat e-mail a dohodneme se už konkrétně.
Produkční práce je velmi náročná, musíš jednat se spoustou lidí, řešit často několik věcí najednou. Co bys dělala, kdybys nepracovala jako produkční?
To je skvělá otázka, o které přemýšlím docela často. Když je mi nejhůř, představuju si, že pracuji úplně sama v archivu a celý rok nemusím s nikým mluvit. (směje se) Ale mám svůj záložní plán. Léta jsem pracovala jako brigádnice v místním muzeu a taky jako průvodkyně v Táboře, odkud pocházím. Hrozně mě to bavilo a klidně bych to dělala znova.
A co děláš, když zrovna nejsi v Kampusu a nepracuješ?
Já bohužel pracuji prakticky neustále, jsem pořád na telefonu nebo něco vyřizuji. Ale snažím se mít i volný čas, který většinou trávím se svou rodinou. Jinak nejraději jezdím na bruslích a chodím plavat.
