HYB4 Galerie Kampusu Hybernská má za sebou úspěšné roky. Kurátoři Filip Kazda a Michal Štochl zorganizovali desítky výstav začínajících i etablovaných umělců. Letošní jarní expozice Moje boty, tvoje boty pod vedením Kamily Ženaté patřila mezi velmi kladně hodnocené skupinové výstavy sezóny. A galeristé nepoleví ani na podzim, kdy chystají velkou výstavu známého českého výtvarníka a pedagoga Vladimíra Skrepla.
Filip Kazda: Když jsem v roce 2017 na pozvání tehdejších proděkanů Pavla Sitka a Honzy Bičovského do Kampusu přišel, byla Hybernská 4 jen pár přízemních místností, které jsme mohli využívat a oživovat. Vznikl malý tým složený ze studentů, architektů, lidi z Containallu, se kterým jsme začali společně vymýšlet obsah a program. Prostory byly tehdy v dost neutěšeném stavu, v podstatě to byl dezolát plný mříží a vzpomínek na StB. Dnes jsem v Kampusu už hodně let, dávám mu spoustu času a péče a záleží mi na tom, abychom galerijní program a prostor vytvářeli a přetvářeli ve spolupráci s různými umělci. Hlavní přestavbu jsme dokončili v roce 2020, ale galerie i celý Kampus upravujeme prakticky neustále.
Michal Štochl: S Filipem jsme se pořádně poznali v roce 2021, když mě přizval k produkční spolupráci výstavy Milana Kunce. Dřív jsem pracoval v Národní galerii a dalších institucích, potom na volné noze. Po zahájení výstavy Milana Kunce jsem odjel na několik měsíců do Benátek studovat kurátorská studia, ale když jsem se vrátil, neměl jsem žádný plán a Filip mi nabídl produkční a kurátorskou spolupráci v HYB4 Galerii. Kampus mě nalákal na svůj komunitní charakter, myslím si, že Praha 1 takové místo potřebuje. Láká mladé i starší návštěvníky, má bohatý program a je to prostor v historickém centru, v ulici, která se extrémně gentrifikuje. Na druhou stranu, Hybernská a její okolí postupně ožívá, nově je tady Slovenský institut, nedaleko odtud na Masarykově nádraží pak stojí nová budova světoznámé architektky Zahy Hadid.
Filip Kazda: Kampus Hybernská propojuje, ale také inspiruje ostatní, což je důležité pro společnost. Za těch uplynulých sedm let jsme se stali nedílnou součástí umělecké komunity. S jednotlivými vystavujícími komunikujeme, výstavy vždy řešíme společně a myslím, že je to na naší práci vidět. Rozhodnutí věnovat se HYB4 Galerii naplno mi změnilo a obohatilo život. Ale byla v tom i špetka sebeobětování, dlouho jsme v Kampusu neměli žádné finanční prostředky, pracovali jsme zadarmo jako dobrovolníci. Dávalo mi to ale smysl, protože jsem měl vizi a tu stále mám.
Michal Štochl: Vytvářet veřejnou galerii v komunitním prostoru, kam se můžou lidi nejen přijít podívat na umělecká díla, ale také se vzdělávat, představuje neskutečné množství práce. Člověk musí jít krok za krokem a vytrvale budovat její značku. Patří k tomu taky péče o umělce a každodenní networking, což je pro nás velmi důležité. Galerie nemusí být VIP místo pro elitu. Chceme, aby HYB4 Galerie byla místem, kde se mohou scházet různí lidé a vytvářet společnou představu toho, co je kulturní život.
Michal Štochl: Hlásí se k nám etablovaní umělci a umělkyně z celého Česka, máme ale i žádosti ze zahraničí. Myslím si, že s námi spolupracují velmi rádi, často si pochvalují péči, kterou jim během chystání výstavy a v průběhu výstavy věnujeme.
Filip Kazda: Myslím si, že není umělec nebo umělkyně, kteří by nechtěli využít prostor HYB4 Galerie. S Michalem máme laťku docela vysoko, rádi bychom uspořádali i mezinárodní projekty a začali mezinárodní spolupráci. Myslím si, že jsme na tisíci metrech čtverečních vytvořili ve dvou lidech velice kvalitní galerijní program. Kampus má obecně velmi bohatou, kvalitní a různorodou programovou nabídku. V HYB4 Galerii ukazujeme současné umění, které ale není přímo vázané na univerzitní činnost, často k nám návštěvníci dorazí na něco edukativního, a při té příležitosti se podívají na výstavu.
Filip Kazda: To je těžká otázka, protože každá námi kurátorovaná výstava je jako naše dítě. Jsme u ní od začátku do konce a jsme šťastní, když se všechno povede, výstava se otevře a je navštěvovaná. Mimořádně hrdý jsem třeba na první výstavu v budově A po rekonstrukci, byla to expozice Petra Písaříka a Jakuba Švédy na konci roku 2019. Byla neuvěřitelná, ale kvůli pandemii koronaviru ji bohužel nevidělo tolik lidí. Tehdy jsme se poprvé potkali s Michalem při práci a trochu jsme se pohádali. (směje se)
Další ohromně důležitou akcí pro Kampus byla výstava Milana Knížáka. Její produkce nebyla jednoduchá, oba jsme zkusili hodně, komunikace byla složitá, ale ve výsledku jsme byli šťastní. Byla to jedna z Knížákových nejlepších výstav v jeho i našem životě. A když pak přišel profesor Stanislav Kolíbal a řekl, že to byla nejhezčí výstava, jakou kdy viděl, byla to pro nás obrovská pocta.
Michal Štochl: Výstavy chystáme dlouho dopředu a děláme je na míru našim dvěma galerijním prostorům. Někdy díla dokonce vznikají přímo pro nás. Snažíme se být otevření i vůči absolventům uměleckých škol a začínajícím umělcům. Jakmile pracujete s umělci a umělkyněmi, existuje nepsané pravidlo mít je vždy na prvním místě. Děláte všechno proto, aby byli s výsledkem spokojeni, ať už je umělec či umělkyně známý*á či ne. Ke každému přistupujeme, jako by byl*a součástí velké umělecké sbírky, ačkoliv to s nimi není vždy jednoduché (směje se).
Filip Kazda: Myslím si, že si průběžně plníme své sny. Každá spolupráce s umělcem nebo umělkyní je možnost poznat je blíže, což je skvělé. Nemám žádnou vysněnou osobnost, ale rád se zamýšlím nad tím, jaké by to bylo pracovat zrovna s tímhle nebo jiným člověkem, a pak se o tom s Michalem bavíme a zvažujeme možnosti. Nejsme odbavovna projektů, tvoříme je aktivně a vždy ve spolupráci s umělci a umělkyněmi. Žijeme s nimi několik měsíců i let, což je obohacující pro všechny zúčastněné. Když jsme s galerií začínali, v tehdejších prostorách nešla spousta věcí uskutečnit, ale teď se to děje, a můžeme si dovolit vystavovat mnohem více různorodých prací než na začátku. Všechny umělecké spolupráce jsou takové zázraky, a to nás velmi těší.
Michal Štochl: Taky nemám jednu konkrétní osobu, se kterou bych tady chtěl spolupracovat, všechno se to organicky vyvíjí. Do doby, než s konkrétním člověkem jednáte, je to jen jméno. Ale jakmile spolu začnete pracovat, vše se začíná utvářet. Výstavy u nás nejsou výběrem děl, ale výsledek kreativního procesu a zažehnutí něčeho nového.
Filip Kazda: Přednášky na téma psychoterapie, osobního rozvoje a sebepoznání budou pokračovat i na podzim. Tematicky se nemusí přímo vztahovat k výstavě, ale navazují na ni. Přijde nám důležité návštěvníky vzdělávat i v této oblasti.
Michal Štochl: Sebevzdělávání a sebepoznávání s kulturou souvisí a lidi se můžou těšit na řadu zajímavých hostů. Kromě toho se do doprovodného programu od jara přidaly i další sekce, jako je film nebo literatura, díky čemuž dokážeme skvěle propojovat jednotlivé části napříč Kampusem.
Filip Kazda: Lidi možná mají pocit, že jsme podnik dobře financovaný městem a univerzitou, ale to je zavádějící. Možná jsme taky na začátku udělali chybu, že jsme poskytovali všechno zadarmo. Ale náš program se mění, je rozsáhlejší a jeho kvalita stoupá. Myslím si, že stejně jako byli lidi dosud zvyklí na to, že měli skoro všechno zadarmo, zvyknou si, že všechno zadarmo není. Doufám, že ani v Česku není problém pochopit, že vytváření kultury stojí nějaké peníze a stojí za to je do ní investovat.
Michal Štochl: Myslím si, že v posledních letech se zájem o vizuální umění prohlubuje. Objevuje se spousty nových sběratelů a sběratelek, ale i lidí, kteří si rádi své domovy vybaví zajímavým obrazem či kresbou. Každé dílo kultivuje prostor, vnější a vnitřní, navíc pomáhá vytvářet sociální skupiny. Lidé si o umění povídají, vytvářejí hodnoty a kulturní bohatsví, je to velmi pestré a rozvíjející.
Novinky z dění v HYB4 Galerii můžete sledovat také na Instagramu.
