Zeptej se mě v lednu, odpovím ti v květnu

Zeptej se mě v lednu, odpovím ti v květnu. Pro mnoho lidí v dnešní době, kdy včera bylo pozdě, by se jednalo o hrůznou větu. Čekat až do května? A proč mi nemůžeš napsat dřív? V případě dvou českých výtvarnic, Alžběty Skálové a Kamily Zemkové, je tomu ale jinak. Jedná se o dvě blízké přítelkyně, co se nějakou dobu znají a nevadí jim, když se prostě potkají jednou za čas.

Myslím si, že takový vztah nemají ale jen k sobě navzájem, nýbrž i ke své tvorbě. Byť obě tvořit potřebují, a vždy si tak najdou cestu do ateliéru, krajiny či na nějakou rezidenci, není pro ně charakteristická dennodenní produkce. Naopak díla tvoří ve vlnách, jednou v lednu, jednou květnu, pak zas třeba až v září.

Pro obě autorky to jsou zároveň vzácné chvíle, jedny z těch nejcennějších, a dokážou je promítnout i do svých děl. Náměty jejich obrazů jsou přívětivé a zobrazují důvěrně známá místa. Jsou to místa, kde každý byl, bývá či chce být, jsou to místa osobního setrvání, kde čas plyne jinak.

Výstava v galerii je potom pro obě autorky další příležitostí k setkání. Tentokrát se ale potkávají nejen jako přítelkyně, nýbrž i jako dvě umělkyně, které svými krajinami a bytovými zátišími mají udělat místo setrvání z galerie samotné.