Originální projekt Kampusu Hybernská „Sustain: Hudba a udržitelnost“ má za sebou první, květnovou edici, kde jsme hledali odpověď na otázku: je možné propojit hudební tvorbu a produkční aktivity s environmentálním myšlením? Tomuto tématu se věnovala i debata, které se účastnili profesionálové z oboru: britský tour manažer kapel Chemical Brothers či Massive Attack James Baseley, dále Tadeáš Polák (hudebník z kapely Severní nástupiště), Tomáš Suchánek (organizátor ekologického festivalu Bukolika) a jako moderátorka Marie Čtveráčková (aka Mary C; hudebnice a spoluzakladatelka Synth Library Prague).
V úvodu debaty hudební manažer James Baseley poznamenal, že nyní se snažíme napravit to, co jsme v minulost napáchali. Je to podle něj smutná realita. Pro Tomáše Suchánka z ekologického festivalu Bukolika znamená udržitelnost především tři slova: péče, vztahy a snižování emisí. Důležité podle něj je, abychom se vyvarovali dalšího růstu a expanzi, což by mělo za následek i větší enviromentální zátěž. Jako organizátor festivalu Suchánek upozornil, že jedna z cest je snížit tisk plakátů, letáků vstupenek a podobných výstupů, a naopak se zaměřovat na komunity a podporu akcí skrze přímou komunikaci mezi lidmi. Nutno ale dodat, že jeho situace je v porovnání s většími festivaly zcela jiná: Bukolika začínala jako komunitní festival o několika lidech, vznikla z nadšení a přesvědčení, že lze uspořádat akci s ohledem na životní prostředí. Navíc cíl organizátorů nebyl na akci vydělat, nebyla pro ně hlavní zdroj příjmů, ale pouze koníček a zpestření jejich práce.
Na to reagoval Baseley poznámkou, že ve společnosti stále přetrvává záměr na kulturních aktivitách vydělat (a zvýšit ekonomický růst) a počet kulturních akcí a aktivit hudebního průmyslu se rapidně zvýšil oproti době například před 15 lety. Tadeáš Polák z kapely Severní nástupiště shodně poznamenal, že i u nás se počet kulturních akcí neustále zvyšuje, což má za následek větší dopad na životní prostředí. Podle něj je ovšem je v Česku běžné, že čeští umělci hrají ve svém volném čase, mají jinou hlavní práci, která je živí, a umění je obecně málo placené. Zahraniční kapely mají většinou vysoké honoráře.
James Baseley zavzpomínal na moment, kdy si poprvé v životě uvědomil, že je potřeba nahlížet na organizaci kulturních akci i z pohledu udržitelnosti – bylo to v 90. letech, kdy organizoval festival ve Skandinávii a poprvé se tam setkal s problematikou třídění odpadu.
Mary C připomněla, že teprve kolem roku 2015 začaly velké kapely vydávat prohlášení o udržitelnosti a nutnosti se tímto tématem zabývat – například Radiohead nebo Coldplay. Rovněž otevřela diskusi o tom, že největší znečištění způsobují diváci, respektive fanoušci, kteří jsou ochotní cestovat za svým oblíbeným interpretem třeba přes polovinu planety. James Baseley upozornil, že je důležité dívat se na tento fenomén v kontextu jednotlivých zemí a kultur, a pak se zaměřit na systémové selhání – například v USA lidé jezdí na koncerty zásadně autem (což znamená vysoké znečištění životního prostředí), zatímco v Evropě je mnohem lepší infrastruktura – lidé mohou jet na koncert vlakem, tramvají… Tomáš z Bukoliky potvrdil, že v Česku je velmi dobrá infrastruktura a lidé se mohou dostat na místo festivalu vlakem nebo tramvají. Podle Tadeáše Poláka je dobré zapojit do otázek udržitelnosti i publikum. Umožnit jim návštěvníkům, aby se stali spolutvůrci akce, tj. aby po sobě následně zanechali i minimum odpadu... Je úkolem organizátorů přesvědčit návštěvníky, aby se chovali více udržitelně, což se většinou mezi mladými lidmi. Polák také sdílel svou zkušenost, že jako kapela nejenže často jezdí na koncerty vlakem, ale také vytváří své skladby už tak, aby se daly interpretovat i bez využití ozvučení. Mary připomněla, že existují aplikace, kde si můžete spočítat množství CO2, co svým fungováním a aktivitami vyprodukujete.
Baseley na základě svých dlouholetých zkušeností promluvil také o nejčastějším problému, se kterým se potýkají kapely, které chtějí podporovat udržitelnost. Pokud například nechtějí vozit vlastní aparatury a zvyšovat tak enviromentální zátěž, u málokterého pořadatele se setkají s podporou. Sám Baseley jako tour a production manager dbá na to, aby se dělalo vše ke snižování zátěže pro životní prostředí: například aby nasvícení podia nebylo tak silné, aby byl jasný zdroj energie, k dispozici veganské menu na tour a další.
Z publika vzešla i poznámka, že neudržitelná je i cena lístků na koncert v USA – například koncert Taylor Swift se šplhají k astronomickým částkám od 2000 až po 20.000 dolarů, zatímco v Evropě je cena řádově nižší, a proto spousta Američanů jede raději do Evropy, protože se to finančně vyplatí mnohem víc, přestože uhlíková stopa je a zátěž pro planetu (letadlo, odpad) je vysoká.
Závěr debaty vyplanul pro Česko relativně pozitivně: podle diskutujících jsme na celkem dobré cestě, je nutné ovšem podporovat takové volené zástupce a zástupkyně, kteří by reflektovali enviromentální otázky a nepopírali klimatickou krizi. Nutno ovšem konstatovat, že sociální nerovnosti a zároveň systém nastavený na výdělek a výkonnost je překážkou změnám, které by vedly ke snižování ekologické zátěže.
