Společná výstava malíře Martina Matouška (*30. 9. 1976, Hořice v Podkrkonoší) a Martina Bobka (*25. 6. 1985, Třebíč) je setkáním autorů, jejichž projev se vzájemně doplňuje díky společnému výrazovému prostředku, jímž je hrana, a díky shodné látce - betonu, který oba příležitostně používají. Matoušek a Bobek se pohybují v oblasti označované jako abstrakce.
V přístupu k ní se naopak zřetelně liší: Matouškovi slouží k podtržení individuálního projevu zdůrazňujícího jedinečnost každého obrazu, Bobkovi k uplatnění rozvíjejícího se systému obdobných geometrických struktur začleněných do vyššího, obecného celku. Zatímco východiskem Matouška stále bývá smyslový zážitek tkvící kdesi v pozadí jeho práce, který se nemusí ve vlastním obraze projevit, u Bobka jde o soustavu nabývajících či ubývajících tvarů otevírající se nekonečné tvarové proměnlivosti, jejímž zdrojem bylo původně vztahování se k prázdnému vnitřnímu prostoru.
Zatímco z Matouškových rozměrných obrazů pronikají příležitostně znaky odkazující k nejrůznějším podnětům, Bobkovy objekty vycházejí z kontrastu skutečných přírodnin, zaměněných v poslední době za přirozené světlo, a pevného řádu, jako by tyto opačné složky nemohly být bez sebe, nanejvýše je jedna ztlumena na úkor druhé. „Druhy“ v sobě obsahují rozmanité třídy a útvary ústící v typu, do nějž proniká podvratný život.
Otevřeno od pondělí do pátku 9:00-21:00, v sobotu 10:00-20:00
Martin Bobek *25. 6. 1985, Třebíč
V letech 2010–2016 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze Ateliér Sochařství II / škola Jindřicha Zeithammla.
Ve své tvorbě se zaměřuje z větší části na geometrii, jakožto prostředek přiblížení vlastního vyjádření. Ovlivnění přírodou i architekturou je propojeno s určitou nahodilostí a intuitivním vývojem díla. Materiálově se přiklání nejvíce k betonu a dřevu, ale nevylučuje ani jiné. U některých objektů používá formy kopané do země. Tyto „artefakty“ nejvíce podporují náhodnost vnějšího výsledku, zde je kladen důraz i na vnitřní prostor.
Martin Matoušek *30. 9. 1976, Hořice v Podkrkonoší
Od roku 2008 žije a pracuje v Praze.
Ve své práci se věnuje krajinomalbě, kde řízeným rozpadem poznaného přetváří realitu vstříc abstraktním rovinám. Skrze tento proces překladu a znovu-uspořádání nalezených abstraktních bodů Matoušek vytváří nové verze poznaného v rámci charakteristického rukopisu při použití různých medií. Na obrazech poté dochází k dezinformačním iluzím ve smyslu obsahu i formy.