Naše Dílna je otevřená všem, i úplným začátečníkům. Stačí přijít s nápadem, říká její vedoucí Jonáš Vlasák

Vystudoval si mongolistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Jaká byla tvoje cesta do Kampusu?

Když se Kampus v roce 2017 otevřel, chodil jsem sem tak často, že se mě Honza Bičovský (jeden ze zakladatelů, pozn. red.) jednoho dne zeptal, jestli tady nechci pracovat, když už jsem tady pořád. Tou dobou se na fakultě zavíraly studentské kluby, takže chybělo místo, které by různé studentské iniciativy propojovalo. Kampus je navíc unikátní  svou polohou, je to otevřený dvůr v centru Prahy, který ale není primárně komerční, což je dost vyjímečné. Potkávají se tu lidé, kteří si sem zvykli chodit na alternativnější kulturní nabídku. 

‍Teď už dva roky působíš jako vedoucí Cirkulární dílny. Jak jsi v  Kampusu začínal?

Dělal jsem provozního-produkčního. Byli jsme tehdy tři, kteří jsme zajišťovali velmi různorodé akce. V mezičase jsem pomáhal v Dílně, a když její tehdejší vedoucí skončil, nahradil jsem ho.. Práce v Dílně je pro mě úleva od mentální činnosti. Pořád studuji, jsem na doktorátu, zabývám se jakutštinou a pracuji i na nějakých grantech, takže manuální práce v Dílně je pro mě odpočinek. Mám na starost i organizování produkce Dílny, starám se o workshopy, shánění lektorů a podobně. Nejraději mám ale konkrétní manuální práce.

‍Kdo chodí do Dílny nejčastěji? A co si lidi nejraději vyrábí? 

Podle mě pořád dost lidí netuší, že primární funkci naší Dílny je možnost přijít si po domluvě za poplatek cokoliv opravit, upravit nebo vytvořit. Nabízíme recyklovaný materiál z různých staveb, z jiných kulturních organizací, anebo věci, které jsme našli a přinesli my sami. Navíc je tady vždycky někdo, kdo danému člověku pomůže, poradí a naučí ho zacházet s konkrétními stroji a nástroji. Většina návštěvníků si chce předělat nebo opravit věci, které mají doma. Nebo si rádi vyrábí konkrétní věci, které si nemohou sehnat, třeba skříňky nebo různé užitné věci.

Může přijít do Dílny i někdo, kdo je v manuální práci úplný začátečník, ale touží se něco nového naučit? 

Určitě. Lektoři začátečníkům radí, korigují jej a pomáhají při práci. Začátečníci totiž mnohdy netuší, jak moc jsou jejich plánované výtvory složité, nebo naopak jednoduché. Vypracovat si kuchyňskou skříňku může být například mnohem složitější, než pracovat s nějakým kusem železa. Pokud má někdo zájem přijít, je potřeba domluvit se s námi předem e-mailem.

Pořádáte taky pravidelné tematické kurzy, ať už na práci se dřevem, nebo výrobu atypických hraček. Na co lidi chodí nejraději?

Nejoblíbenější je práce se dřevem s ručními nástroji a workshopy pro děti. Na některé workshopy, třeba hliněnou omítku, chodí specifičtější skupina lidí, většinou architekti. Velký zájem byl o výrobu váz z jesmonitu, což je materiál, který se shání velmi těžko. Zájemci si práci s jesmonitem můžou vyzkoušet i mimo workshopy, když se s námi předem domluví. Dalším hodně zajímavým workshopem je výroba přírodních přírodních barviv.

Je Dílna připravená na velké skupinové workshopy třeba pro firmy?

Ano, zrovna na tom pracujeme a na podzim bychom rádi pár takových workshopů nabídli. Třeba na výrobu květináčů, výrobu židle a podobně. Pokud by měl někdo zájem už teď, může se mi klidně ozvat, rád se s každým domluvím.  

Co máš na práci v Dílně nejraději?

Když někdo přijde s nějakým originálním nápadem na výrobu, nebo s technikou, kterou jsem neznal. Nebo když se potkají různí lidi a společně něco zajímavého vytvoří. Podle mě má Dílna ohromný potenciál a je to skvělý způsob odpočinku zvlášť pro lidi, kteří pracují “hlavou”.

Máš i doma nějakou svou dílnu?

Mám dílničku na chatě. Rád si hraju se dřevem, věnuji se řezbářství, ale nemám na to bohužel tolik času.

A co děláš, když nejsi v práci nebo s rodinou?

Rád šermuju, kousek od Anděla máme klub. To je pro mě další skvělý způsob relaxace.