Dvanáctidílný cyklus diskusních setkání, pořádaný Centrem pro přenos poznatků a technologií v rámci projektu Hyb4City probíhal od dubna do prosince 2022 v návaznosti na útok Ruské federace na území Ukrajiny.
Projekt UKRAJINSKÉ SONDY MARIE KOLDINSKÉvznikl jako bezprostřední reakce na napadení Ukrajiny Ruskou federacív únoru 2022. Jeho cílem bylo prostřednictvím diskusních setkání vytvořitprostor pro vzájemnou interakci publika z řad akademiků, studentů iveřejnosti na straně jedné a odborníků nejrůznějších specializací detailněobeznámených se situací a s vývojem na Ukrajině na straně druhé. Projektkoncipovaný zpočátku jako šestidílný byl nakonec pro velký zájem ze stranyakademické i širší veřejnosti rozšířen na dvojnásobek původního rozsahu. Projektkoordinovala, scénáře ke všem Ukrajinským sondám napsala a všechny diskusemoderovala historička Marie Koldinská, docentka FF UK a dlouholetá scenáristkaa moderátorka diskusního pořadu České televize Historie.cs. Organizační aprodukční zázemí pro celý cyklus zajistili Ing. Dana SEPHTONOVÁ,garantka vědecké produkce KampusuHybernská, a Marcel KRAUS, M.Sc., manažer projektu Hyb4City. Naorganizaci a propagaci projektu se podíleli i další pracovníci a pracovniceCentra pro přenos poznatků a technologií (CPPT). Ze všech dvanácti diskusí bylypořízeny videozáznamy, které jsou trvale k dispozici široké veřejnosti.Diskuse jsou zpřístupněny i formou podcastu. Jak vlastní diskusní setkání, takjejich dodatečné zveřejnění se v rámci projektů pořádaných CPPT dočkalyvelkého zájmu a odezvy, která trvá – i vzhledem ke stálé aktuálnostitématu překračující rok 2022 – doposud.
🔵 Koncepce a obsah diskusního cyklu
Diskusní cyklus měl v počátcích svérealizace prokázat, že Univerzita Karlova je schopna velmi operativně reagovatna aktuální dění, v tomto případě na válku, kterou Ruská federacerozpoutala na Ukrajině, když 24. února 2022 vpadla na území tohoto suverénníhostátu. Akademické prostředí může v takových situacích plně využítpotenciál, který má v osobnostech svých pracovníků, detailně obeznámenýchse specifiky regionů, v nichž probíhá válečný konflikt. Přirozeně senabízí potřeba zmapovat kořeny a příčiny daného konfliktu. Tomu odpovídalo izaměření první z Ukrajinských sond. Hostem Marie Koldinské byl prof.Jan RYCHLÍK, specialista na problematiku formování novodobých národů, kterýse zabývá rozpadem mnohonárodnostních států, etnickými konflikty a modernímidějinami střední, východní a jihovýchodní Evropy, a je mimo jiné i spoluautoremknihy Dějiny Ukrajiny. Sonda historická bylapojata jako prozkoumání terénu, který je pro mnoho i nadprůměrně vzdělanýchlidí neznámou sférou – dějiny východní Evropy se po roce 1989 staly spíšedoménou akademiků než tématem diskutovaným ve veřejném prostoru. S tímsouvisí i tendence projektovat způsob myšlení vlastní západoevropskémucivilizačnímu okruhu do kulturně a civilizačně odlišného prostředí východníEvropy a předpokládat, že tamější vývoj je snadno predikovatelný na základěprincipů, které důvěrně známe z našeho prostoru. Marie Koldinskákonfrontovala Jana Rychlíka s jeho výrokem z 16. února 2022 („Pravděpodobnost, že Rusko vtrhnena Ukrajinu, je v řádu promile“) a na základě toho, že i historici semýlí, pak směřovala diskusi k tomu, zda není fatální chybou poměřovatchování Ruska logikou vlastní evropským mocnostem, zda nejde o natolik kulturněa civilizačně odlišnou entitu, že standardně uvažující evropští historici aintelektuálové zkrátka neumějí rozklíčovat podstatu ruské mentality a z níplynoucí nevypočitatelné chování ruských vůdců. V rámci historické sondypak byla pozornost věnována i Putinovým historizujícím legitimizacímprotiukrajinské agrese, a především pak kořenům ukrajinské identity (jazyk, náboženství, dějiny, politická kultura atd.). Diskuse sesoustředila i na historické paralely a aktualizace včetně využívání všeobecně známýchikonografických motivů (Repinův obraz zpodobňující záporožské kozáky píšícídopis sultánovi Mehmedovi IV. a jeho vizuální parafráze v podoběfotografie ukrajinských vojáků, píšících dopis Vladimiru Putinovi, která sestala v prvních měsících války vysoce rozšířeným a velmi oblíbenýmfenoménem sociálních sítí). V rámci vlastní diskuse i následných otázek zestrany publika se pozornost soustředila i na podobnosti a rozdíly formovánímoderního ukrajinského a moderního českého národa, stejně jako na vztahy Rusů aUkrajinců, ale i Poláků a Ukrajinců, na otázku přehodnocování starších inovějších dějin po rozpadu Sovětského svazu a osamostatnění Ukrajiny, a konečněi na otázku Krymu a na využívání legitimizačních historických argumentů vesnaze odůvodnit nárok na toto území.
Sonda vojenská, v pořadí druhédiskusní setkání, se konala na začátku května 2022 a odrážela předevšímaktuální stav válečné situace na Ukrajině po dvou měsících války. Hostem Marie Koldinské byl Ing. Petr PAVEL, M. A., armádní generálv. v., bývalý náčelník Generálního štábu a v letech 2015–2018 předsedaVojenského výboru NATO. Otázky směřovaly především k akceschopnosti abojeschopnosti ruské a ukrajinské armády a k hodnocení situace z pohledu hosta(„Když Rusko říká, že za pokračování válkymohou dodávky zbraní na Ukrajinu, je to jako by povodeň říkala, že za vysokouhladinu vody mohou pytle s pískem ohrazující řeku. Ne, za pokračováníválky může agresor, tj. Ruská federace.“). Pozornost se zaměřila i na proměnuukrajinských ozbrojených sil po ruské okupaci Krymu, na roli ukrajinskýchspeciálních sil, na efektivitu nejčastěji diskutovaných zbraní (NLAW, FGM-148 Javelin,RPG-26, Bayraktar TB2 atd.) i na roli žoldnéřů z tzv. Vagnerovy skupiny. MarieKoldinská se hosta ptala i na tradované, ovšem později vyvrácené legendyz prvních týdnů okupace („kyjevský přízrak“, který měl údajně sestřelit ažčtyřicet ruských letadel, posléze se však ukázalo, že jde o smyšlený příběh,který si spontánně vytvořili sami Ukrajinci; částečně fiktivní příběh obráncůHadího ostrova atd.); diskuse proto směřovala i k překrývání hranic meziběžnou propagandou a informační válkou a k roli mýtů, které bezprostředněposilují bojovou morálku, ale s odstupem času mohou být ikontraproduktivní. Protože diskusní setkání probíhalo v době, kdy obráncioceláren Azovstal v Mariupolu ještě vzdorovali ruské přesile, byla řeč i odalším možném vývoji na této části fronty, stejně jako o významu sabotáží a ocílených útocích na čelné osobnosti ruské armády. Velký akcent pak patřilmožnostem pomoci bojující Ukrajině ze strany členských zemí NATO včetně Českérepubliky.
Sondadezinformační proběhla rovněžv květnu 2023 a hostem Marie Koldinské byl publicista Vít KUČÍK, mluvčí Českých elfů,internetové skupiny, která si klade za cíl boj s dezinformačními kampaněmi. Povyjasnění základních pojmů (hoaxy,fake news, dezinformace, informační válka, hybridní válka, memetická válkaatd.) směřovala diskuse především k tomu, jak válka na Ukrajině proměnila českoudezinformační scénu – ať už jde o dominující narativy a o jejich proměny odúnora do května, anebo o motivace šiřitelů dezinformací. Předmětem debaty bylyi řetězové maily, cílící přednostně (ale nikoli výlučně) na starší generaci, arovněž radikální pokus o obranu před šířením dezinformací bezprostředně povypuknutí války – totiž dočasné vypnutí prokremelských webů. Právníošetření tohoto kroku, hranice mezi obranou společnosti před dezinformacemi nastraně jedné a cenzurou na straně druhé, stejně jako smysl, účelnost a účinnostfact-checkingu – i to byla témata, která dostala prostor v diskusis Vítem Kučíkem. Další otázky směřovaly k nastavení algoritmůsociálních sítí a jejich dopadu na gradaci diskuse a konfliktních témat, akonečně na odstraňování drastických příspěvků dokumentujících ruskou agresi naUkrajině z Facebooku s odůvodněním, že „porušují zásady komunity“.Pozornost byla věnována i budování individuální a celospolečenské resiliencepřed dezinformacemi a manipulacemi. Celé diskusní setkání bylo provázenoprojekcí příspěvků ze sociálních sítí dokumentujících „memetickou válku“, kteráse stala v okamžiku ruské agrese na Ukrajině extrémně akcentovanýmprostředkem psychologické a propagandistické obrany jak ze strany Ukrajinců,tak všech, kteří je podporovali a podporují.
Poslední z květnovýchsetkání, Sonda energetická, bylasoustředěna ke klíčovému fenoménu dnešní doby, jehož fatální význam siv souvislosti s rostoucími cenami energií už záhy uvědomila většinaobyvatel Evropy. Hostem Marie Koldinské byla Ing. Dana DRÁBOVÁ, Ph.D., předsedkyně Státního úřadu pro jadernoubezpečnost. Diskuse – i s ohledem na dezinformace akcentované při minulémsetkání – směřovala ke schopnosti odborníků sdělným a srozumitelným jazykemuvádět na pravou míru zavádějící zprávy, vnášející informační chaos doveřejného prostoru především v otázkách jaderné energetiky a možnéhoohrožení jadernou havárií v souvislosti s agresí ruské armády naUkrajině, především útoku na Záporožskou jadernou elektrárnu. Otázky cílily na mezinárodnístandardy ohledně jaderných zařízení při válečných konfliktech, ale také nadění v oblasti kolem Černobylu, na přesuny ruské těžké vojenské techniky,která údajně mohla zvířit radioaktivní prach, a na možná aktuální nebezpečí,spojená právě s tímto regionem. Diskuse směřovala i k budoucnostijaderné energetiky a k tomu, jak se může stát Evropa podstatně ménězávislá na zdrojích z Ruska. Pozornost se zaměřila i na hrozbu jadernéválky, jak ve smyslu použití taktických, tak v extrémním případě istrategických jaderných zbraní, a konečněna to, jak by měla v případě ohrožení vypadat strategická komunikace, a tood úrovně místních zastupitelstev až po vládní úroveň. S ohledem nablížící se začátek českého předsednictví EU pak dostala prostor i otázka, comůže udělat česká politická reprezentace na evropské úrovni pro zvyšováníjaderné bezpečnosti a pro posílení energetické nezávislosti na Rusku.
V červnu byla hostemMarie Koldinské PhDr. Petra PROCHÁZKOVÁ,novinářka, spisovatelka a humanitární pracovnice, válečná zpravodajka,spoluzakladatelka agentury Epicentrum a občanského sdružení Berkat. Toto diskusnísetkání – tedy Sonda publicistická –čerpalo především z osobních zkušeností Petry Procházkové, která se krátcepředtím vrátila z Ukrajiny a mohla tak konfrontovat svá bezprostřednízjištění s dlouholetými zkušenostmi válečné zpravodajky a znalkyně poměrův mnoha zemích zasažených v minulých desetiletích válkou. Diskuse setýkala role novinářů uprostřed války a toho, nakolikzachycují realitu a nakolik ji sami spoluvytvářejí, stejně jako měnící se roleválečných zpravodajů, kdy díky sociálním sítím mají možnostreferovat z místa konfliktu prakticky v reálném čase. Otázky cílily ik informačnímu působení a k tomu, jak se slova volená ukrajinskou aruskou stranou pro tytéž události stávají propagandou, a tudíž zbraní,konkrétně pak na dopad ruské propagandy na smýšlení obyvatel na východěUkrajiny a na proměny, které lze zaznamenat na celé Ukrajině po ruské anexiKrymu v roce 2014. Část diskuse byla věnována situaci v takzvanéPodněsterské republice a rozdílům v životní úrovni, politickýchpreferencích a mentalitě obyvatel východní a západní části Ukrajiny. Do hloubkypak bylo prodiskutováno smýšlení běžných Rusů – od jejich postoje k válcena Ukrajině až po jejich ochotu snášet velmi tíživé životní podmínky i ztrátyna životech tisíců ruských vojáků výměnou za iluzi velkého a silného ruskéhoimpéria. Prostor dostaly i postoje příslušníků ruských intelektuálních apolitických elit a přirozeně i otázka cenzury informací – jak v Ruskéfederaci, tak na Ukrajině.
Hostem druhého červnového setkání byla prof. Ing. Danuše NERUDOVÁ,Ph.D., ekonomka a vysokoškolská pedagožka, bývalárektorka Mendelovy univerzity v Brně. Sonda ekonomická směřovala především ke zmapování bezprostředních a výhledově i budoucíchdopadů války, kterou rozpoutala Ruskáfederace na Ukrajině, na životní úroveň obyvatel střední a západní Evropy. Řečbyla o ekonomických důsledcích války a o tom, zda, nakolik a jak jim lzeefektivně čelit. Otázky směřovaly k modelům poválečného vývoje(k ovlivnění poválečné situace v řádu let, anebo k systémové změně, spoluutvářejícíživotní standardy dnešních i budoucích generací) i ke schopnostem Ruskéfederace financovat dlouhodobý – řádově několikaletý – válečný konflikt.Diskutovány byly dopady ztrát na evropském trhu s plynem a ropou na ruskouekonomiku, stejně jako budoucnost sankcí vůči Rusku, a také otázka, zda je prodalší ekonomický vývoj Evropy větší hrozbou perspektiva izolovaného Ruskaoslabeného sankcemi a vyčerpaného financováním války, anebo perspektiva Ruska,se kterým se evropští státníci stále snaží jednat a „nezahánět ho do kouta“. Ekonomickédopady války na Ukrajině, takřka vždy prezentované jako hrozba, bylyv rámci tohoto diskusního setkání nahlédnuty i z jiného zorného úhlu– totiž jako příležitost, jednak pro ukrajinské utečence po České republiky,jednak pro Českou republiku. Ta v nich totiž může získat, ať už dočasněnebo trvale, loajální občany, schopné podílet se na posílení domácí ekonomiky iřešení nepříznivé demografické situace, a tím i na odvrácení hrozby kolapsukupříkladu důchodového systému.
Hostem sedmého diskusníhosetkání v červenci byl plk. Mgr. Otakar FOLTÝN,expert na mezinárodně právní aspekty vojenských operací, důstojník Generálníhoštábu AČR a zakládající člen Centra pro mezinárodní humanitární a operačníprávo na PF UPOL. Sonda válečně právníse přednostně soustředila na připomenutí základních principů humanitárníhopráva, shrnutých v Ženevských úmluvách o ochraně obětí ozbrojenýchkonfliktů z roku 1949 a na to, jak se je dařilo dodržovatv konfliktech druhé poloviny 20. a počátku 21. století, a jak se toaktuálně daří na Ukrajině. Podobně jako při dalších diskusních setkáních byla izde akcentována otázka, nakolik jde v rusko-ukrajinské válce o „střetcivilizací“, kdy Ukrajina patří do evropského civilizačního okruhu, zatímcoRusko představuje odlišný euroasijský svět – a nakolik se to případně promítá ido způsobu vedení války a do ochoty dodržovat či porušovat zásady právaozbrojeného konfliktu. Diskuse se dále soustředila na právní souvislostikonfliktu často diskutované i ve veřejném prostoru, například kdy skončiladoba, kdy bylo zvykem válku protivníkovi oficiálněvyhlásit, a odkdy rozhoduje faktický stav, a nikoli veřejná proklamace vesmyslu vyhlášení války. Podrobně byla prodiskutována role organizací typu Červeného kříže ve válce na Ukrajině i obhajitelnosthypotetické intervence NATO na Ukrajině z hlediska práva ozbrojenéhokonfliktu, stejně jako vymezení politické a faktické zodpovědnosti za ruské –ale i případné ukrajinské – válečné zločiny.
V srpnu proběhlo osmé diskusní setkání – Sondadiplomatická – a jejím hostem byl PhDr. Petr KOLÁŘ,manažer a bývalý velvyslanec ve Švédsku, Irsku, USA a Ruské federaci. Diskusebyla tentokrát zpočátku věnována kořenům současné situace v tom smyslu,zda se dění na Ukrajině vymklo politikům a diplomatům z rukou anezadržitelně směřovalo k otevřenému konfliktu v roce 2014, v roce2022, anebo zda jde o dlouhodobý neřešený problém této části světa, kterýzdaleka nemusí zůstat omezen jen na území Ukrajiny. Poté se diskuse soustředilana fenomén hybridní a informační války a na jeho dopad na současnoudiplomatickou praxi, stejně jako na specifika ruské diplomacie, kterou hostdetailně poznal při svém působení v Ruské federaci. Předmětem diskusníhosetkání bylo i fungování ukrajinské diplomacie na mezinárodní scéně a českázahraniční politika vůči Ukrajině. Zohledněny byly aktuální, nicméně okrajovéexcesy na českém diplomatickém poli (cesta senátora Jaroslava Doubravy na Krym),ale také zcela zásadní témata typu postoje Německa, Izraele a Číny vůči řešeníukrajinského konfliktu, anebo role Visegrádské čtyřky ve vztahu k Ukrajině.Otázky směřovaly i na ruské úsilí o oživení někdejšího bipolárního rozdělení světaa na postoj Bidenovy administrativy k těmto studenoválečnickým resentimentům,stejně jako na globální dopady ruské agrese vůči Ukrajině, a konečně i naperspektivu konce války a diplomatického ukončení celého konfliktu.
V září se konalo devátédiskusní setkání. Byla to Sonda kulturnía pozvání Marie Koldinské tentokrát přijal Mgr.David SVOBODA, Ph.D., M. A., pracovník Ústavu pro studium totalitníchrežimů, Muzea paměti XX. století a FSV UK, specialista na soudobé dějinyUkrajiny, dějiny ukrajinsko-polských vztahů a problematiku ukrajinskéhonacionalismu. Předmětem diskuse byla kultura v nejširším smyslu slova, tedyi kultura fungující ve vypjatých historických chvílích jako zbraň, jinak řečenopropagandistická instrumentalizace kultury, ale i umění a historie. Pozornostse soustředila na to, jak pracuje Putinova propagandas historickými mýty typu Velké vlastenecké války a co z toho plynepro Ukrajince, co můžeme vyčíst z Putinových kulturněhistorických vývodůbagatelizujících minulost Ukrajiny a zpochybňujících i identitu Ukrajincůjakožto národa, ale také na to, proč jsou i sami Ukrajinci posedlí historií – včem jim pomáhá, v čem je svazuje, a nakolik tendenčně s ní zacházejí.Otázky Marie Koldinské cílily i na český kulturní rasismus, který podle DavidaSvobody odhalila právě válka na Ukrajině, a na neopodstatněné ulpívání českéveřejné diskuse na zdánlivě srozumitelných symbolech typu pomníků StepanaBandery, i na „zkratkovité šermování národními povahami adomnělými historickými hříchy“. Hosta se Marie Koldinská ptala i na některájeho aktuální veřejná vyjádření, v nichž poukazoval na zkreslené chápáníukrajinského dění optikou střední a západní Evropy, ale i na nedoceňováníněkterých velkých osobností nejnovějších ukrajinských dějin (disident VasylStus). V závěru diskusního setkání dostala prostor i role českých slavistůa historiků ve vzájemném kulturním a civilizačním porozumění mezi Čechy aUkrajinci.
Hostem desátého diskusního setkání v říjnu byla Mgr. Lenka VÍCHOVÁ,ukrajinistka, analytička think tanku Evropské hodnoty, šéfredaktorka časopisuUkrajinský žurnál, spoluorganizátorka Týdne ukrajinského filmu v Praze aspoluzakladatelka Team 4 Ukraine, z. s. (T4U), specialistka na soudobé dějiny Ukrajiny.Tentokrát byla diskuse profilována jako Sonda identitní a otázky Marie Koldinské směřovaly k tomu, cotvoří identitu dnešních Ukrajinek a Ukrajinců, nakolik se jejich identita proměnila po rozpadu Sovětského svazu, po ruské okupaci Krymu, nebopo ruském vpádu na Ukrajinu. Pozornost byla věnována rozdílům v identitěobyvatel různých částí země, zejména pak rozdílům mezi jejím západem avýchodem, a rovněž otázce autostereotypů ve vztahu k sobě a heterostereotypůve vztahu k jiným národům. Podrobněji byly diskutovány jednotlivé složkyukrajinské identity (jazyk, kultura, historie,náboženství, vztah k vlastnímu státu, vědomí odlišnosti od „euroasijské“civilizace na Východě, identifikace se Západem, sdílení demokratických hodnot,vlastních právě západnímu civilizačnímu okruhu atp.). Otázky cílily i na to,jak ukrajinskou identitu ovlivňuje popkultura, média, sociální sítě, a třeba ina to, jak se naopak ukrajinská identita promítá do ukrajinské filmové tvorby,a nakolik jde o generačně podmíněný fenomén. V závěru diskuse dostalaprostor i činnost Lenky Víchové v rámci Team 4 Ukraine, kterýspoluzaložila, a úvahy o tom, jak může válka proměnit ukrajinskou identitu, aletaké českou mentalitu z hlediska vnímání vlastní bezpečnosti a vztahuk jiným evropským zemím a jejich obyvatelům.
Předposlední setkání diskusního cykluproběhlo v listopadu a tentokrát to byla Sonda univerzitní. Pozvání přijala prof. MUDr. Milena KRÁLÍČKOVÁ, Ph.D., lékařka arektorka Univerzity Karlovy. Diskuse se soustředila na genezi vztahůk ukrajinským univerzitám a akademickým institucím za poslední třidesetiletí – od rozpadu sovětského bloku, kdy se Univerzita Karlova v reakcina předchozí období přednostně orientovala na budování dříve limitovanýchvztahů se západoevropským vědeckým prostředím, až po realitu posledních let aměsíců, kdy opět sílí meziuniverzitní spolupráce právě s Ukrajinou. Zvláštnípozornost byla věnována bezprostřednímu dopadu začátku války na vztahy s východoevropskými univerzitami,a to jak směrem k Ukrajině, tak k Ruské federaci, neboť rektorka UKruskou agresi na Ukrajině odsoudila hned 24. února a o den později zveřejnila prohlášeníobsahující výčet konkrétních kroků směřujících k pomoci lidem zasaženým válkou.Diskuse se koncentrovala také na pozastavení plnění meziuniverzitních smluvs ruskými univerzitami a na jeho praktické dopady, stejně jako na otázkykoordinace pomoci Ukrajině s dalšími českými univerzitami a s ústavyAkademie věd (v publiku byla předsedkyně AV ČR prof. Eva Zažímalová, která se ktomuto tématu také vyjádřila). Podrobně se mluvilo i o podpoře ukrajinskýchstudentů na Univerzitě Karlově v oblasti mimořádných stipendií nebo přijímacíchzkoušek na následující akademický rok i o možnosti získat či dokončit univerzitnívzdělání v České republice. Zazněla i otázka na postoj vedení univerzityke studentům a akademikům z Ruské federace, z nichž mnozí nepodporujíPutinův režim, a k plánům ohledně akademickéspolupráce s Ukrajinou při její poválečné obnově.
V prosinci se konalo dvanácté a poslednídiskusní setkání – Sonda podnikatelská – a hostem byl Libor WINKLER,byznysmen, podnikatel a filantrop, odborník na kapitálové trhy, řídící partnerfinanční skupiny RSJ a přední český mecenáš. Diskuse se přednostně soustředilak zájmu českých podnikatelů o východní Evropu jak po roce 1989, takv současnosti, na to, co je přivádělo právě na Ukrajinu, s jakýmpodnikatelským a legislativním prostředím se tam setkávali, a nakolik pro něbylo snadné nebo naopak obtížné přizpůsobit se tamějším specifikům. Otázkycílily i na problém korupce, českými podnikateli v souvislostis Ukrajinou často zmiňovaný, a na zkušenosti Libora Winkleras dopadem začátku války na jeho aktivity a na současné česko-ukrajinsképodnikatelské vztahy obecně. Pozornost byla věnována i srovnání mentalityčeských a ukrajinských podnikatelů (smysl mecenášství ve vztahu k umění,podpora svobodných médií atp.), a tomu, zda jsou i v podnikatelském světěpatrné rozdíly, které zmínili prakticky všichni předchozí hosté Ukrajinskýchsond, když se shodli v názoru, že mezi Ukrajinou a Ruskou federací vede mentálníhranice, daná odlišnou politickou, civilizační a kulturní orientací, kteráUkrajinu řadí k evropskému Západu a Rusko do euroasijské sféry. Diskusiuzavřely úvahy o poválečných perspektivách česko-ukrajinské spolupráce naúrovni konkrétních aktivit Libora Winklera (výstavba tepláren na biomasu,výhledově pak kogenerační elektrárny směřující ke snížení závislosti Ukrajinyna dovozu energie z Ruska a na fosilních palivech), ale i na možnostikoordinace poválečné spolupráce ze strany české vlády.
🔵 Výstupy z projektu a jeho dlouhodobá využitelnost
V diskusním cyklu UKRAJINSKÉ SONDY MARIEKOLDINSKÉ se úspěšně zúročil koncept Centra pro přenos poznatků atechnologií, a v užším smyslu projektu Hyb4City jako prostoru prosetkávání odborníků různých profesí, kteří by se v běžném akademickém provozupravděpodobně nesetkali. Ještě cennější však byla interakce – či spíše synergie– etablovaných osobností akademického světa a zástupců mediálního, ale ipodnikatelského prostředí, a rovněž představitelů nejmladší generace z řadstředoškolských a vysokoškolských studentů, pro něž se kontakt se specialistyrůzných profesí stával cennou inspirací při jejich dalším studijním směřování,jak vyplynulo z mnohdy velmi otevřených a neformálních diskusí,navazujících při každém diskusním setkání na oficiální část programu. Projektse ukázal po formální stránce jako přínosný nejen z hlediska schopnostiCentra pro přenos poznatků a technologií velmi rychle reagovat na aktuálnítémata současného světa, ale také z hlediska budoucí praktickévyužitelnosti mezioborových i mezigeneračních kontaktů, které bylyv průběhu dvanácti diskusních setkání v Kampusu Hybernská navázány. V neposlednířadě se tento způsob prezentace klíčových témat dnešních dnů osvědčil jakoefektivní cesta, jak oslovit širokou veřejnost, a to nejen bezprostředně, ale idodatečně prostřednictvím podcastů a videozáznamů diskusních setkání, ostatněse stále rostoucím počtem shlédnutí. Pro některé novináře se už tyto záznamystaly zdrojem citací myšlenek respektovaných osobností, které v cykluvystoupily – i vzhledem ke skutečnosti, že některé závěry tam prezentovanénejsou časově podmíněné, ale univerzálně platné. Rovněž schopnost detekovatprofilová témata, jimž by bylo nadále vhodné věnovat detailní pozornost (vpřípadě Ukrajinských sond to byly dezinformace, energetika a bezpečnost)potvrdily životaschopnost takto pojatých diskusních setkání.
Koncept „sond“ – tedy diskusí jdoucích do hloubkyzkoumaného problému a osvětlujících ho mnohem podrobněji, systematičtěji azasvěceněji, než bývá v českém mediálním, publicistickém i akademickémprostředí obvyklé, se ukázal jako nosný a v budoucnu velmi dobřevyužitelný i pro další témata, jejichž analýza se jeví jako zásadní jak propochopení současného světa, tak pro schopnost akademických, mediálních ipodnikatelských kruhů adekvátně reagovat na výzvy, které přináší aktuální dění.V posledních týdnech už byla dobrá zkušenost zúročena v novém projektu,jímž jsou DEZINFORMAČNÍ SONDY MARIE KOLDINSKÉ. Hned úvodní pořad tohotocyklu – diskusní setkání s autorkou bestsellerů Průmysl lži a Krmit démonyAlexandrou Alvarovou – vyvolal obrovský zájem a musel být streamován online.Lze předpokládat, že se zde podařilo najít efektivní a účinný způsob komunikacepropojující akademickou obec, mediální kruhy, podnikatelskou sféru av neposlední řadě i širokou veřejnost.