Date
Umělci/artist: Rufina Bazlova, Kateryna Mamchur, Altyn Kapalova, Roman Zacharov, ChinChinChannel
Kyrgyzstán, Kazachstán, Ukrajina, Bělorusko
Výstava se snaží porozumět složitému vztahu mezi uměním a svobodou v současných společnostech. Východiskem je fakt, že po 2 sv. Válce se ratifikoval zákon svobody slova a dodal se k němu dodatek „svobody uměleckého projevu“, který se stal měřítkem funkčnosti demokracie.
A proto demokratické společnosti považují uměleckou tvorbu za zvláštní formu lidské činnosti a uměleckou svobodu za zasluhující si protektivní zacházení. Nicméně, když je umělecká svoboda testována přes zákonný filtr, umění už nemá tak privilegovaný režim.
Státy mohou podporovat nebo omezovat uměleckou svobodu.
Na to, jak jednoduše se nejen z umělce může stát politický vězeň, poukazují na výstavě tři díla: V první řadě je to projekt nazvaný #Framed in Belarus umělecké skupiny „Stitchit a Kolektiv“, kterou v roce 2021 založily vizuální umělkyně Rufina Bazlova (Bělorusko) a kurátorka Sofia Tocar (Moldavsko). Jedná se o obsáhlý sociální umělecký projekt věnovaný politickým vězňům v Bělorusku. Počet oficiálně uznaných politických vězňů v Bělorusku v současné době dosahuje více než 1 400 osob. Cílem projektu je vytvořit portréty každého nezákonně odsouzeného občana tradiční běloruskou technikou výšivky červenou nití na bílém pozadí, a zaznamenat tak významnou epochu běloruských dějin lidovým kódem – ornamentem.
AKTUÁLNĚ červenec 2023: Běloruský politický vězeň a umělec Ales Puškin, jehož příběh zobrazila Rufina Bazalova ve výšivce na této výstavě, zemřel ve vězení. Okolnosti jeho smrti jsou zatím neznáme a humanitární organizace zjišťují příčinu jeho smrti.
Dílo #SHALAkoreanwithroman od umělce a aktivisti Roman Zacharova (Kazachstán) začalo jako deník na Instagramu, kde se snaží propojit výuku korejštiny a zároveň zaznamenávat společenský a politický život v Kazachstánu. Zacharov má korejské kořeny, jeho prarodiče z matčiny strany byli do Kazachstánu deportováni z ruského Dálného východu v období sovětské politiky nuceného přesídlování národů koncem 30. let 20. století. Má tedy korejské kořeny, ale narodil se v Kazachstánu a vyrostl na ruském jazyce. Název této práce mnohé vysvětluje, ve slově #SHALAkoreanwithroman – předpona „shala“ je kazašské slovo označující špatnou znalost rodného jazyka, obecně to znamená – nevhodné. Navzdory skutečnosti, že Kazachstán je nezávislý již více než 30 let, mnoho Kazachů je „šala“, tedy nejsou řádnými Kazachy, Korejci nebo Čečenci atd. Celé generace vyrostly bez znalosti svého rodného jazyka a kultury. A teprve teď se snaží s velkým zájmem poznávat sebe, svůj jazyk a kulturu, proces sebeidentifikace je v běhu.
Sám Roman Zacharov byl však v roce 2019 odsouzen jako umělec ke správní pokutě za chuligánství, kde ve skutečnosti jen vyvěsil na most ve veřejném prostoru transparent s ústavním zněním: „Jediným zdrojem státní moci je lid“. Na snímcích z každodenního života, které v galerii Artivist Lab představujeme, dokumentuje nejen aktuální události, ale i tak důležité věci, jako jsou politika úřadů a porušování práv a svobod občana v zemi.
Instalace od umělkyně a aktivistky Altyn Kapalové (Kyrgyzstán) nazvané „JMÉNO MATKY NENÍ ZLOČIN“ poukazuje nahluboce zakořeněné patriarchální postoje a rostoucí náboženský fundamentalismus. Ale také přetrvávající rusifikaci kyrgyzské společnosti a s tím spojené zavedení jmen po otci coby povinné oficiální součásti identity. Altyn tak bojuje s byrokracií založenou na dvojité patriarchálnosti: kyrgyzské a ruské. Kapalova v instalaci vystavuje 50 oskenovaných A4 ze svého soudního procesu. Většinu těchto dokumentů sama umělkyně ani nevlastní, nacházejí se na Nejvyšším kyrgyzském soudu. Stát totiž umělkyni obžaloval za to, že požádala oficiálně o změnu jmen pro její tři děti.
AKTUÁLNĚ červenec 2023: Altyn Kapalová po 16 letech vyhrála soudní spor a její děti mohou nést její jméno, tedy hjméno matky.
Ve svém videoartu nazvaném “Ukrajinská renesance: Jazyk intimity” umělkyně Kateryna Mamchur (Ukrajina) zdůrazňuje téma dekolonizace Ukrajiny prizmatem užívání ukrajinského jazyka v intimních chvílích jako způsobu zachování a udržení kulturního dědictví a identity Ukrajiny.
Není žádným tajemstvím, že v důsledku násilné rusifikace, zejména v sovětské éře, je dnes část ukrajinského obyvatelstva ruskojazyčná, zatímco druhá část mluví ukrajinsky.
Myšlenka uměleckého projektu byla založena na využití umělé inteligence, tj. s využitím komunikace s ChatGPT na téma kolonizace a dekolonizace zemí postsovětského prostoru, zejména dekolonizace Ukrajiny. Fragmenty této komunikace se staly základem předmluvy, telepatického dialogu mezi umělou inteligencí Junonou, (ztvárněnou samotnou umělkyní) a Koněm.
Umělkyně použila úryvky básně “Aeneida” od Ivana Kotljarevského, v díle jsou také použity texty z “Kateřiny” od ukrajinského básníka Tarase Ševčenka a písně soromického folklóru. Mamchur studovala práce ukrajinské etnografky Iryny Ihnatenko, která zkoumá společnost, etnikum, zvyky a religiozitu Ukrajinců včetně metafor jejich intimního života. Mamchur se ve svém díle vrací nejen symbolicky k ukrajinským tradicím, kultuře a folklóru. Je také důležité poznamenat, že toto dílo bylo přímo vytvořeno pro výstavu „Bílá vlajka“.
Dalším dílem je trailer běloruské umělecké a aktivistické skupiny nazvaný „ChinChins se zbláznili.“ ChinChin Chanelpublikuje krátké satirické skeče reagující na aktuální události a propagandistická prohlášení, je to velmi populární mediální startup skupiny divadelníků, režisérů a scenáristů, který pracuje s politickou satirou a byl spuštěn na YouTube v Bělorusku v srpnu 2020. ChinChin využívá kombinaci divadla a digitálních médií k rozkrývání propagandy a promlouvá k publiku o citlivých tématech, jako jsou válka, korupce, absurdita státem sponzorovaných médií a lži úředníků.
Instalace „Bílá prezidentská standarta. Bílá hymna“ od umělkyně Rufiny Bazlové se stala inspirací k samotnému názvu výstavy „Bílá vlajka“, ale i k jej vizualizaci. Bílá vlajka je symbol oznámení, kapitulace a ukončení válečného konfliktu. Bazlova však na vlajku promítá známé barvy, které se objevují, ale vzápětí za zvuku a šumu zase symbolicky mizí.
Výstava “Bílá vlajka“ reprezentuje novou generaci umělců a myslitelů, která odmítá být součástí ustanovených pravidel ekonomického trhu a státních autorit.
Namísto toho vytváří nové radikální metody angažování. V roku 2010 byla tato forma umění nazvaná, (mimo jiné) „Artivism”. Umělecký aktivizmus neznamená vytvářet politické umění o problému, ale chce přímo problém, na který poukazuje, změnit. Má umělecký aktivizmus potenciál vést ke společenským změnám?Jde o změny sociální, společenské, kulturní, legislativní či institucionální? Je možné tyto změny, či dopady uměleckých akcí měřit? Na tyto otázky hledá výstava odpověď.
______________________________________________________________________________
The exhibition seeks to understand the complex relationship between art and freedom in today's societies. The premise is that after the Second World War, the Freedom of Speech Act was ratified and the addition of 'freedom of artistic expression' became a measure of the functioning of democracy.
Therefore, democratic societies consider works of art to be a special form of human activity and artistic freedom to be worthy of protection. However, when artistic freedom is tested through a legal filter, art no longer enjoys such privileged treatment.
Countries can promote or restrict artistic freedom.
