Date
Kámen a papír lze v pomyslném materiálovém spektru vnímat jako svým způsobem významové protipóly. Na jedné straně nadčasová stabilita a na druhé bytostná křehkost a dočasnost, nesoucí ve své genetické informaci růst, tedy neustálou proměnu. Právě oba materiály jsou současně ústřední téma a hlavní výrazový prostředek grafik a objektů IVY KRUPICOVÉ. Ta ale hranice uvedených polarit invenčně rozostřuje a charakteristiky obou nechává inspirativně prostupovat.
Ivu Krupicovou dlouhodobě zajímá fenomén bludného kamene. Pracuje s metaforou jeho reality, vypovídá o jiném čase a prostou a jejich vnitřních procesech. Jeho charakteristiky – moment bloudění (lat. errare, proto označení „eratický“ balvan), osud být nesen ledovcovou hmotou na obrovské vzdálenosti, logicky tedy cizorodé složení v kontextu nového místa – jsou svým způsobem analogické samotným charakteristikám spojeným s představami o výjimečnosti tvůrčího bytí. Významy paměti – záznamu procesu, zanechání stopy, tvaru formovaného vnějšími okolnostmi místa – jsou momenty zaznívající v autorčiných pracích.
Pro prostorový objekt Bludný balvan – Tryglaw Polsko (2019) zvolila Iva Krupicová plast. Využila jeho světelné dispozice, kdy průhlednost materiálu může navodit asociaci s ledovcovou hmotou. Zvlněné horizontální plochy vrstevnicového uspořádání zřetelně odkazují do geologické paměti. Bludný balvan – Kunčice (2019) vytvořila z ručního papíru za použití kamenného pigmentu. Ten může odkazovat k představě krystalového prachu, zanechávaného na cestě vlastní historie existence kamenného bloku. Zvláštní význam tušíme u objektu-knihy Bludný balvan – Můj (2019). Autorka jej založila na kontrastu symbolu kulturní paměti, záznamů generačních sousledností lidské civilizace a prázdného prostoru-objemu – reálného kamene, i když ten do výstavy také zakomponovala. Nejprve uvažovala o umístění kamene do nitra knihy, postupně se ale rozhodla ponechat je prázdné. Dlouhodobě ji fascinuje neefektnost a nenápadnost kamene obecně, jenž ale ve skutečnosti nese nezpochybnitelnou sílu dimenze paměti. V objektu tak nechává ideje kamene a papíru prolínat. Listováním v knize se v našem podvědomí přirozeně spouští představa plynutí času odvíjejícího se příběhu, přitom se ale opakovaně vracíme ke koncentrovanému vjemu tvaru kamene a myšlence na jeho bytí „o sobě“.
Obdobné základní téma nacházíme i v autorčiných grafikách (jde především o litografie, mezzotinty, serigrafie). V rozsáhlých cyklech inspirovaných povrchovými texturami a siluetami uchovává záznamy o prostupování hmoty světlem, o jejím čase. Zviditelňuje setkání symbolů pevné stálosti a efemérní citlivosti. V cyklu Kameny (2016) věnuje pozornost individualitě kamenného objektu, umisťuje jej do obrazové plochy většinou centrálně, používá litografii. Cyklus Nic tam není (2018) prostřednictvím téže techniky jako by se výrazem pohyboval mezi niternou strukturou kamene a kosmickým prostorem. Navozuje představu přibližování se litografické hmotě, projití skrze do její krystalické struktury, do prosvětleného prostoru. Vzdalujeme-li se, nabýváme dojmu přítomnosti prostoru mimozemského. Zpřítomnění principu oživení hmoty světlem je patrné i v ranějším souboru litografií symptomaticky nazvaném Malé světy (2017).
Iva Krupicová poukazuje mimo jiné na všudypřítomnost neživé hmoty v našem prostředí. Připomeňme proto i instalaci 796 km s jejím varovným apelem. Názvem odkazuje k délce hranice Polska a Čech a práci autorka vytvořila v roce 2019 společně s Nastazjou Ciupou se záměrem poukázat na problematiku znečištění ovzduší ve Slezsku. K vytvoření grafických listů za pomoci techniky sítotisku použily reálný prach odebraný z jedné z místních hald.
Iva Krupicová svými pracemi vypovídá metaforicky skrze prostupnost obou hlavních materiálů o celostním charakteru přírodního prostoru, byly to ale právě kámen a papír, díky nimž člověk mohl kontinuálně zanechávat zprávy o vlastní historii. Dnes jako bychom se skrze nejnovější technologie z obou materiálů postupně vymaňovali. – O to více vnímáme jejich sílu na současné výstavě. Můžeme ji brát jako zprávu do daleké budoucnosti – o autentickém vědomí hodnoty obou materiálů, jako otisk konkrétního času lidské kultury.
Kurátorka výstavy Iva Mladičová
Foto: Marcel Rozhoň | Artalk.cz
